Rila moutains, aneb s Italama na horách :)

...přečíst celý článek

...další foto ZDE

Hoj hoj! Zdravím z balkánu a posílám neco málo fotek z našeho posledního tripu - tentokrát do Rila Moutains. (Taky se mně na Skypu, mailu, Facebooku, atd. hromadí čím dál víc stížností že na ChoChvě je čím dál míň fotek, žádné nové zápisy, že klesá návštěvnost... zkrátka že na to pěkně prdíme - nu což, je to tak... sypu si popel na hlavu a slibuju že to bude lepší! ...snáď :) Taky možu alibisticky říct že přes týden je to furt to samé, čili novinky vyplývají jen z našich výletů, kterých zas tak moc není ... )

Takže k výletu do hor - vyrazili sme v pátek po škole (o bulharské škole bude samostatná kapitola :) autem naší kamarádky z Plovdivu, takže nenastaly žádné obvyklé komlikace s dopravou. První zastávka byla v Sofii, kde sme přenocovali u další kamarádky a v sobotu kolem poledne vyrazili směr Plovdiv - > Rila. Předesílám že v Bulharsku je na informace získané od domorodců asi takový spoleh jako na počasí v Anglii. 2 dny předem jsem si zabookovali spaní v jedné z horských chat - do telefonu nám bylo řečeno - "njamam problem" - přijeďte v sobotu, všecko bude nachystané. V sobotu kolem sedmé hodiny pm zastavujeme u naší chaty - všude tma, jeden štěkající pes a jedno svítící okno. Po chvilce troubení a zvonění na zvonek vyleze ospalý bulhar a tázavě se na nás dívá co že po něm chceme. O žádném telefonátu neví, nikoho nahlášeného nemá a i kdyby - neteče jim voda a předělávají odpady, takže stejně nikoho ubytovat nemůže. Pro nás to už je klasická situace, takže nasedáme zpátky do auta a jedeme hledat další chatu. Chata nikde žádná, ale narazili sme na jeden rodinný domek, čerstvě po rekonstrukci, opět tma a pes - ten štěkal tak ukrutně že vylákal ven majitele, který nám nabídl nocleh za 30 lev (450 kč) na osobu a noc - po chvilce smlouvání to byla polovina. Napakovali jsem se jim teda do domu - ten byl docela nadstandartně vybaven - např. v našem pokoji byla masážní sprcha, sauna atd., dostali sme teplou večeři, domácí byli hrozně milí - popili sme s nima něco červeného a Rakije a šli spat. Plán na další den byl následující - vstát brzo ráno a co nejdřív vyrazit na nedalekou lanovku, aby sme stihli okruh kolem sedmi ledovcových jezer. To jsme však ještě netušili že se nám do cesty postaví klasická italská povaha - rozuměj totální nepochopení pro jakýkoliv spěch, bezzstresovost, loudavost atd. Takže ráno vstáváme, normální evropané si dali rychlou sprchu, spakovali si věci, zhltli snídani a během 45 min byli připravení do akce. Italové :) - po 30 minutách přemýšlení rozvážně vylézají z postele, kochají se výhledem z okna, jdou do sprchy - nejkratší masážní program trvá 15 minut, následuje rozvaha o vhodném oblečení do hor - nakonec vítězí tepláková souprava v bulharských barvách a basketbalové tenisky. Ostatní oblečení je třeba svědomitě zabalit - samozřejmě že to chvilku potrvá, jelikož je rozmístěné ve všech skříních v pokoji, ve všech policích - to dá rozum, byli jsme tam přece celou jednu noc.Takže po další půlhodině je jakž takž zabaleno, ale musí se ještě posnídat. Klasická italská snídaně sestává ze sušenek a mléka - to zní zdánlivě jednoduše, jenže co čert nechtěl sušenky jsou ztraceny buď někde v báglu nebo nedej bože někde v bordelu v kufru. Po několikerém prohledání pokoje, batohu a auta nalézáme vytoužené biskvity. Směle navrhujeme že by je mohli posnídat cestou na lanovku, jenže je tu problém - mléko musí být teplé - rychle ho teda ohříváme, servírujeme před italy a popoháníme je čím dál víc - samozřejmě že se setkáváme s velkým nepochopením z italské strany. Následuje běžné hledání a loudání - do auta nasedáme v 12:30 !!!(cestou na lanovku si italská strana stěžuje na absenci ranní sauny) K lanovce jsme dorazili kolem jedné hodiny a vyjeli k naší výchozí stanici - horské chatě v blízkosti sedmi ledovcových jezer, ve výšce 2263 m.n.m. Rila je pohoří v jihozápadní části Bulharska - nejvyšším vrocholem je Musala 2925 m (je zároveň nejvyšší horou celého balkánského poloostrova) Nachází se zde také největší z bulharských klášterů.Teplota byla něco málo pod nulou a vítr měl takovou rychlost že sme se o něho mohli směle opřít. Náš původní plán byl takový, že ráno dorazíme v výchozímu bodu, obejdeme zmiňované jezera a jedeme lanovkou zpátky k autu. Okruh kolem jezer trvá za normálních podmínek něco kolem 5 hodin, takže vzhledem k povětrnostním a itlským podmínkám jsme museli náš plán trochu upravit. Rozhodli jsem se podniknout výstup na nejbližšší vrchol, dojít ke třetímu jezeru a pak se stejnou cestou vrátit. Jak se zvyšovala nadmořská výška, rostl i počet cm sněhu a snižovala se teplota. Zároveň rostla také italská intolerance k čím dál nižší teplotě a postupně jsme jim popůjčovali všechny rezervní mikiny a bundy co jsme měli sebou. Když oblečení došlo, prohlásili že je jim zima a že půjdou zpátky... (foto 3) Zbytek naší výpravy pokračoval dál až na okraj jakési náhorní plošiny. Tam se začalo počasí rapidně zhoršovat, my jsme neměli žádné extra oblečení, tak jsme byli nuceni předčasně ukončit cestu a vydat se zpátky. Posléze se ukázalo že naše rozhodnutí bylo správné, protože jsme tak tak stihli poslední jízdu lanovkou a následně všechny další spoje až do Plevenu. Rila nás z celého Bulharska ohromila nejvíc - máme sem naplánován ještě jeden výlet, tak doufám že tentokrát se povede- počítáme s lepší organizací času a hlavně asi nepočítáme s účastí italských zástupců - shledali jsme totiž že ti jsou kompatibilní jenom s méně náročnými výlety jako je moře nebo muzeum. Tak to je zatím ode mně všechno (Zdenda slibuje foto a písmo z Varny, tak uvidíme), já du spat, jelikož zítra mám v 8:00 Gynekologii a porodnictví a to je maso.
Martin :)

Výlet k "moretu" :)

...přečíst celý článek

Právě jsme se vrátili z výletu do Veliko Turnova, Varny, atd., tak zatím jen pár fotek, psaní bude co nevidět .) Fotky ZDE

Martin

Fotopost

...přečíst celý článek

Dnes ode mně jen něco fotek... ZDE
Martin

България, страна на контрастите

...přečíst celý článek

Martin si teď pere, tak toho musím využít a taky něco napsat než se zase pustíme do učení.

Přes víkend jsme se dostali autobusem mimo Plovdiv, jak Martin psal minule. Do Kazanlak – The Valley of the roses and vine.......

Nečekaně jsme cestovali s typickým bulharským autobusem s typickým bulharským řidičem. Zapálená cigareta, předjíždění do zatáčky přes plnou čáru, nefungující záchod a nesnesitelné vedro od motoru. Jestli měl bus ve střeše díru či ne jsme nemohli zjistit, neboť nepršelo, ale měl velká okna se dvěma sklama a mezi nimi cca 10cm vody. Chyběly jen rybičky a bylo by to krásné bulharské pojízdné akvárko.

Cestou z Plovdivu jsem viděl, co znamená KONTRAST. V Plovdivu běžně narazíte na audi S8, Nissan R či dálší káry , které nejezdí ani po Brně, ve vesnicích kolem jsou ale spíš staré žiguly a často předjíždíte káry tažené koňmi. V Plovdivu jsou cesty chodníky, ve vesnicích kolem je už jen hlavní, zbytek je cest tvoří léty udusaná hlína. O obydlích ani nemluvím. Samozřejmě jsou určité kontrasty aji v naší republice ale v žádném případě né tak výrazné jako tady.

Příjezd do Kazanlaku tvoří spousta neuvěřitelně zanedbaných paneláků a obrovské cikánské getto obehnané dvoumetrovou zdí. Jeden borec se mě zeptal, jestli poznám, kde žijí romové a kde normální. Já hbitě odpověděl, že podle satelitů. Měl jsem pravdu.

V Kazanlaku jsme navštívili výrobnu oleje z růží s výkladem postupu a ochutnávkou likérů a výrobků. Bohužel jsem ale nějakým neuvěřitelně záhadným způsobem ztratil část fotek a nikde je nemůžu najít a ani nenajdu. Pak nás zavedli do Thrácké kobky následně do muzea trácké kultury.

Poté následovala cesta na benzínovou pumpu s motorestem, kde jsme se naobědvali. Nepřestává mě fascinovat, jak je to možné, že ať si dáte salát kdekoliv, vždy je čerstvý a neuvěřitelně chutný.

Dále nás řidič zavezl na místo tráckého chrámu, který je v unescu. Je docela zajímavé pozorovat,jak se na, ze dřeva a plastu stlučené, chatrči třepetá vlajka EU.

No a pak bylo „monstrózní finále“ našeho výletu. Temple of VINE ( chrám vína). Něco takového jsem nikdy neviděl. Byl to hotel, starý dva roky, mezi vinicemi, vyrábějící víno. Chvilku jsem se po něm procházeli a pak nás jedna velmi vinově zasvědcená žena ukázala výrobnu vína a nakonec i jejich chrám vína. První dojem byl opravdu famózní, následovalo ale probuzení zápachem čerstvé malby a poklepem na sloupy z umělé hmoty. Pak následovala ochutnávka bílého, rose a červeného, slečna nám vykládala, o bychom tam měli cítit, jak správně hledět přes víno na svíčku a nakonec jak správně srknout abychom tu hlavní vůni dostali na zadní patro. Bylo to pěkné, ale strašně kýčovité. Po této prezentaci bulharského vinařství jsem nakoupili docela dobré víno za 3,5 LB za 1,5 litru a vyrazili na hotel.

Následovala návštěva baru a diskotéka , o té vám ale napíše Martin.

Bulharsko je krásná země, teda aspoň mi do teď tak připadá. Šváby už jsou naši kamarádi, vyřešili jsme problém s nábytkem dveřmi od skříně a skamarádili se s místními seriovými vrahy.

Doufám, že se těšíte na další zápis.

Zdenál (Mr.Chva)

Глава втора :)

...přečíst celý článek

...naše EILC skupina

Překladač ZDE

Zdravejte!
Náš „bug problem“ zdá se býti vyřešen- celý den jsme neviděli jediného živého cockroache (čti kokrouče), ani jejich mrtvolky. Ale jeden bulhar nám říkal že to je ještě docela v pohodě – on prý byl na Erasmu v Řecku a tam měl na pokoji kromě švábů ještě krysu, která ho jednou v noci ve spánku kousla do nosu :)

Jinak teď čtvrtým dnem chodíme do intenzivního kurzu bulharštiny na místní University Of Plovdiv. Azbuku už jakž takž přečtem – tzn, nemusíme si už objednávat jídlo jenom v hospodách kde mají obrázkové jídelní lístky, víme kam se vydat na záchod (na díru), víme kolik co stojí atd. Jsme zařazeni do „začátečnické“ skupiny spolu s dalšími studenty ze Srbska, Itálie, Francie, Polska, Dánska. Bulharština jako taková je češtině v mnohém podobná, tak to pro nás není zase takový problém jak jsme očekávali (italové a francouzi jsou na tom mnohem hůř). Ale i nám se už stalo, že sme se museli jednou večer učit :/ Komunikačním jazykem je samozřejmě angličtina, ve které obvzáště „vyniká“ náš nový kamarád Fabio z Itálie který například u oběda, kde kolem nás furt lítá vosa řekne: I „ate“ bees! They are horrible! I really „ate“ bees! (místo „hate“). Nebo ukazujíc na jeho pivo říká mě: Martin, I „sink“ you should „dry“ this, It is really good. Já na něho: Are you shure I should „dry“ you beer? On: Oh yes, „ of corpse“, I am „shoe“ :)

Plovdiv je město staré, relativně čisté a pro západoevropana levné. Nevím jestli je to v jiných částech Bulharska stejné, ale v Plovdivu pořídíte oběd včetně pití a kafe cca za 4 leva ( 1 leva= cca 14 Kč). Pivo stojí od 0,7 (Zagorka , Kamenitza) do 2,80 leva (Starobrno desítka :) Panáky mají malé- 5cl a velké 10cl (!) – velká štamprla vodky stojí na naše 21 kč. Taxi po celém městě prý kolem 4 leva (zatím sme nezkoušeli). Chleba 1,50. Oblečení je zhruba stejně drahé jako u nás a elektronika je na místní poměry asi 2x dražší než u nás. Na jednoho obyvatele Plovdivu připadá nejmíň 5 koček, takže furt musíte dávat pozor aby ste nějakou nezašlápli. Jídlo a gastronomie obecně jsou na velmi vysoké úrovni – všechno je vždycky čerstvé, obchody jsou skvěle zásobené (řekl bych že určitě líp jak v Čechách), restaurace vaří sezónní jídla, typická pro pro daný region atd.

Bulhaři v Plovdivu jsou vstřícní a když vidí, jak bojujete s jejich kuriozitami (ano je ne, napravo znamená rovně, stůl znamená židle atd.) vždycky se snaží vám vyhovět. Bulharky jsou šikovné (škaredé ženské jsou tu jenom cizinky :) a milé, zato bulhaři, až na pár vyjímek, vypadají jako sérioví vrazi, kteří si zapoměli v tričku ramínko. Nevím jestli je to tím že se na nás dívají jako na cizince, ale za tu dobu co jsme tu sem snad neviděl ani jednoho že by se usmál.

O víkendu máme naplánovaný výlet do Kazanlak – The Valley of the roses and vine, tak doufám že konečně pořídímě nějaké zajímavější fotky. Zatím bylo buď škaredě, nebo sme nikde nebyli, tak budem průběžně Bulgarsku galeriu doplňovat.

„Čao!“




...rowing channel



...Fabio









...naše bulharská průvodkyně



...bulharský kouč veslování



...channel



...Zdeněk zdravící slunce :)

Българската телеграфна - aneb - jestliže je v celé galaxii nejdůležitější věcí ručník, v Bulharsku je to igelitový sáček...

...přečíst celý článek

(verze zápisu: necenzurovaná, psaná v mírně podnapilém stavu v jedovaté atmosféře zákeřného insekticidu)

Naše půlroční poznávací cesta začala v Brně. Koupili jsme si jízdenku na bus Brno – Plovdiv, který měl odjezd plánovaný na 21 hodin. Bylo nám řečeno, že by bylo záhodno dostavit se na stanoviště odjezdu raději dřív, abychom spoj stihli – jezdí prý skoro vždycky dřív. V 20.30 už teda stojíme na nástupišti a posléze nastoujeme do busu který přijíždí v 22.00. Informační tabule předesílaly nejrůznější informace o super komfortním cestování s firmou Račič – to jsme ještě netušili, že co je psáno, může v paxi znamenat situaci diamerálně odlišnou – příklad: na tabuli stojí: tří – hvězdičkový autobus, s klimatizací, komfortním záchodem a možností občerstvení během cesty. V praxi to znamená že klimatizace nefunguje, řidič z neznámého důvodu dokonce topí a když venku prší, zmokáte taky, jelikož ve střeše je jakási díra, zrovna nad vama. Záchod je zabezpečen proti jakémukoliv otevření a smrdí na sto honů, řidič mezínárodního autobusu za celou cestu neřekne ani slovo anglicky – pokyny musíte odkoukávat od ostatních a není to nic zvláštního, pokud si během cesty někdo z busu zapálí cigáro... Stejně probíhala i naše cesta, během které jsme na různých místech zastavovali, vykládali kartony cigaret, psací stoly nebo klimatizační jednotky (vnitřní i venkovní ). Po 16-ti hodinách jízdy náš autobus konečně staví v Plovdivu, druhém to největším městě Bulharska. Ještě během cesty nám bylo sděleno jedním Bulharem, pracujícím určitou dobu v Čechách, že nic takového jako zastávky v Bulharsku neexistuje. Máme se prý řídit tzv. „ovčím efektem“ - tj. informovat se na přibližnou polohu zastávky a jít vždycky tam kde se shromažďuje nejvíce lidí. Autobus tam čas od času opravdu dorazí (není zastávka, není tedy ani nic takového jako jízdní řád). Tak se stalo že sme nakonec opravdu dorazili na naši ubytovnu. Zdejší recepční ovládal pouze Bulharštinu a nebýt toho že jsme se v busu naučili cca 10 písmenek azbuky, tak by nás ani neubytoval, protože by nenašel naše jména na seznamu. Jeden podpis, dostali jsme klíč, otevřeli dveře do pokoje a zostali sme hledět. Před náma se prohánělo několik desítek švábů (nebo něčeho takového -. budem si to muset od nějakého entomologa nechat určit). Od lidí co tu už někdy byli jsme věděli že je dobré postavit nohy od postele do plechovek s vodou, nebo olejem – to aby švábi nemohli vylézt po nohách na postel - problém byl v tom že naše postele neměly nohy :/ Jinak pokoj byl sice škaredě vymalovaný, okno nešlo zavřít, stěny byly odrbané, nábytek starý, ale jinak v jen o trochu horším stavu než třeba na Tvrdkách v Brně. Záchod je tu díkybohu evropský, i se sprchou přímo na pokoji... Jinak s Bulharama máme zatím velice málo zkušeností, ale jednu věc sme zjistili téměř okamžitě - kromě „briskní“ znalosti angličtiny, velmi usnaďující zde evropanovi život, je dokonale matoucí základní rozpor v základních gestech – ANO/NE. Prostě člověk se snaží rukama nohama, anglicky a bulharským slovníkem dohromady vysvětlit paní vrátné že máme „bug problem“ čili šváby úplně všude - a požádat ji jestli by nám alespoň ty prolezlé deky nevyměnila a když se konečně vzájemně pochopíme – my soustředíc se na každé slovo – lépe řečeno na každé písmenko- vítězoslavně a souhlasně zakýváme hlavou– ona se začne rozčilovat, že teda už fakt neví co s náma a ať se rozmyslíme co vlastně chcem. Pak sme naštěstí gesta sjednotila a deky nám byly vyměněny :) Vyrazili sme tedy na nákup insekticidu vhodného na hubení zdejších odolných švábů který sme poznali na základě vyobrazení chcíplého brouka na obalu. Následná deratizace byla tak agresivní že sme museli opustit místnost a jít na 4 hodiny na pivo (čepovali různé značky včetně Starobrna ). Po návratu to tam je furt smrdělo jak v továrně na jedy, ale po zemi bylo rozseto nespočet švábích mrtvolek – počítám že to zopakujem eště párkrát a budem „čistí“. Toš to jsou naše první dojmy a pokude nás švábi nesežerou, bude i pokračování. (o jazykovém testu z Bulharštiny :D, našich spolužácích, bulharkách atd :)

zapsal: Martin :)

Marťan na Ještědu :)

...přečíst celý článek

Ahoj :)
tak jsem se vrátil z Ještědu a nic nestíhám - díky neplánované dovolené mého MACa ani překousat všechny fotky z RAWu do JPEGu. Tak zatím jen pár obrázků - oproti normálním 30sec to trvalo asi 30 min :/ ...zbytek naleznete ZDE

ZOO Brno

...přečíst celý článek

...pro mně to celkově to bylo spíš zklamání, nicméně obětujte 40Kč (a 10Kč za foťák) a posuďte sami! Zbytek fotek je v galerii v kategorii "Animals"

Prígl

...přečíst celý článek

...po dlouhé odmlce, uprostřed okurkové sezóny :)

Koniny - minianketa :)

...přečíst celý článek

Jelikož občas fotím i to, co se mně osobně moc nelíbí (ale co bych pro druhé a jejich interiéry neudělal :), tak se na vás obracím s tím že: vyberte nejlepších 5 fotek - já to nejsem schopen adekvátně posoudit... Zadání bylo jednoznačné - ať je to pěkné a ať jsou tam koně! (rozuměj: fotky koňské, líbivé, lehce kýčovité, možná trochu srandovní :)
Galerie ZDE

Expanze na Mars

...přečíst celý článek

...kdo tam ještě nebyl, tak se určitě mrkněte, uvidíte jak vás to "pohladí po duši" :D ...u mně to funguje na 100%

Košt na Vlachovce

...přečíst celý článek

Zbytek fotek ZDE