Přes víkend jsme se dostali autobusem mimo Plovdiv, jak Martin psal minule. Do Kazanlak – The Valley of the roses and vine.......
Nečekaně jsme cestovali s typickým bulharským autobusem s typickým bulharským řidičem. Zapálená cigareta, předjíždění do zatáčky přes plnou čáru, nefungující záchod a nesnesitelné vedro od motoru. Jestli měl bus ve střeše díru či ne jsme nemohli zjistit, neboť nepršelo, ale měl velká okna se dvěma sklama a mezi nimi cca 10cm vody. Chyběly jen rybičky a bylo by to krásné bulharské pojízdné akvárko.
Cestou z Plovdivu jsem viděl, co znamená KONTRAST. V Plovdivu běžně narazíte na audi S8, Nissan R či dálší káry , které nejezdí ani po Brně, ve vesnicích kolem jsou ale spíš staré žiguly a často předjíždíte káry tažené koňmi. V Plovdivu jsou cesty chodníky, ve vesnicích kolem je už jen hlavní, zbytek je cest tvoří léty udusaná hlína. O obydlích ani nemluvím. Samozřejmě jsou určité kontrasty aji v naší republice ale v žádném případě né tak výrazné jako tady.
Příjezd do Kazanlaku tvoří spousta neuvěřitelně zanedbaných paneláků a obrovské cikánské getto obehnané dvoumetrovou zdí. Jeden borec se mě zeptal, jestli poznám, kde žijí romové a kde normální. Já hbitě odpověděl, že podle satelitů. Měl jsem pravdu.
V Kazanlaku jsme navštívili výrobnu oleje z růží s výkladem postupu a ochutnávkou likérů a výrobků. Bohužel jsem ale nějakým neuvěřitelně záhadným způsobem ztratil část fotek a nikde je nemůžu najít a ani nenajdu. Pak nás zavedli do Thrácké kobky následně do muzea trácké kultury.
Poté následovala cesta na benzínovou pumpu s motorestem, kde jsme se naobědvali. Nepřestává mě fascinovat, jak je to možné, že ať si dáte salát kdekoliv, vždy je čerstvý a neuvěřitelně chutný.
Dále nás řidič zavezl na místo tráckého chrámu, který je v unescu. Je docela zajímavé pozorovat,jak se na, ze dřeva a plastu stlučené, chatrči třepetá vlajka EU. 
No a pak bylo „monstrózní finále“ našeho výletu. Temple of VINE ( chrám vína). Něco takového jsem nikdy neviděl. Byl to hotel, starý dva roky, mezi vinicemi, vyrábějící víno. Chvilku jsem se po něm procházeli a pak nás jedna velmi vinově zasvědcená žena ukázala výrobnu vína a nakonec i jejich chrám vína. První dojem byl opravdu famózní, následovalo ale probuzení zápachem čerstvé malby a poklepem na sloupy z umělé hmoty. Pak následovala ochutnávka bílého, rose a červeného, slečna nám vykládala, o bychom tam měli cítit, jak správně hledět přes víno na svíčku a nakonec jak správně srknout abychom tu hlavní vůni dostali na zadní patro. Bylo to pěkné, ale strašně kýčovité. Po této prezentaci bulharského vinařství jsem nakoupili docela dobré víno za 3,5 LB za 1,5 litru a vyrazili na hotel.
Následovala návštěva baru a diskotéka , o té vám ale napíše Martin.
Bulharsko je krásná země, teda aspoň mi do teď tak připadá. Šváby už jsou naši kamarádi, vyřešili jsme problém s nábytkem dveřmi od skříně a skamarádili se s místními seriovými vrahy.
Doufám, že se těšíte na další zápis.
Žádné komentáře:
Okomentovat