Българската телеграфна - aneb - jestliže je v celé galaxii nejdůležitější věcí ručník, v Bulharsku je to igelitový sáček...

(verze zápisu: necenzurovaná, psaná v mírně podnapilém stavu v jedovaté atmosféře zákeřného insekticidu)

Naše půlroční poznávací cesta začala v Brně. Koupili jsme si jízdenku na bus Brno – Plovdiv, který měl odjezd plánovaný na 21 hodin. Bylo nám řečeno, že by bylo záhodno dostavit se na stanoviště odjezdu raději dřív, abychom spoj stihli – jezdí prý skoro vždycky dřív. V 20.30 už teda stojíme na nástupišti a posléze nastoujeme do busu který přijíždí v 22.00. Informační tabule předesílaly nejrůznější informace o super komfortním cestování s firmou Račič – to jsme ještě netušili, že co je psáno, může v paxi znamenat situaci diamerálně odlišnou – příklad: na tabuli stojí: tří – hvězdičkový autobus, s klimatizací, komfortním záchodem a možností občerstvení během cesty. V praxi to znamená že klimatizace nefunguje, řidič z neznámého důvodu dokonce topí a když venku prší, zmokáte taky, jelikož ve střeše je jakási díra, zrovna nad vama. Záchod je zabezpečen proti jakémukoliv otevření a smrdí na sto honů, řidič mezínárodního autobusu za celou cestu neřekne ani slovo anglicky – pokyny musíte odkoukávat od ostatních a není to nic zvláštního, pokud si během cesty někdo z busu zapálí cigáro... Stejně probíhala i naše cesta, během které jsme na různých místech zastavovali, vykládali kartony cigaret, psací stoly nebo klimatizační jednotky (vnitřní i venkovní ). Po 16-ti hodinách jízdy náš autobus konečně staví v Plovdivu, druhém to největším městě Bulharska. Ještě během cesty nám bylo sděleno jedním Bulharem, pracujícím určitou dobu v Čechách, že nic takového jako zastávky v Bulharsku neexistuje. Máme se prý řídit tzv. „ovčím efektem“ - tj. informovat se na přibližnou polohu zastávky a jít vždycky tam kde se shromažďuje nejvíce lidí. Autobus tam čas od času opravdu dorazí (není zastávka, není tedy ani nic takového jako jízdní řád). Tak se stalo že sme nakonec opravdu dorazili na naši ubytovnu. Zdejší recepční ovládal pouze Bulharštinu a nebýt toho že jsme se v busu naučili cca 10 písmenek azbuky, tak by nás ani neubytoval, protože by nenašel naše jména na seznamu. Jeden podpis, dostali jsme klíč, otevřeli dveře do pokoje a zostali sme hledět. Před náma se prohánělo několik desítek švábů (nebo něčeho takového -. budem si to muset od nějakého entomologa nechat určit). Od lidí co tu už někdy byli jsme věděli že je dobré postavit nohy od postele do plechovek s vodou, nebo olejem – to aby švábi nemohli vylézt po nohách na postel - problém byl v tom že naše postele neměly nohy :/ Jinak pokoj byl sice škaredě vymalovaný, okno nešlo zavřít, stěny byly odrbané, nábytek starý, ale jinak v jen o trochu horším stavu než třeba na Tvrdkách v Brně. Záchod je tu díkybohu evropský, i se sprchou přímo na pokoji... Jinak s Bulharama máme zatím velice málo zkušeností, ale jednu věc sme zjistili téměř okamžitě - kromě „briskní“ znalosti angličtiny, velmi usnaďující zde evropanovi život, je dokonale matoucí základní rozpor v základních gestech – ANO/NE. Prostě člověk se snaží rukama nohama, anglicky a bulharským slovníkem dohromady vysvětlit paní vrátné že máme „bug problem“ čili šváby úplně všude - a požádat ji jestli by nám alespoň ty prolezlé deky nevyměnila a když se konečně vzájemně pochopíme – my soustředíc se na každé slovo – lépe řečeno na každé písmenko- vítězoslavně a souhlasně zakýváme hlavou– ona se začne rozčilovat, že teda už fakt neví co s náma a ať se rozmyslíme co vlastně chcem. Pak sme naštěstí gesta sjednotila a deky nám byly vyměněny :) Vyrazili sme tedy na nákup insekticidu vhodného na hubení zdejších odolných švábů který sme poznali na základě vyobrazení chcíplého brouka na obalu. Následná deratizace byla tak agresivní že sme museli opustit místnost a jít na 4 hodiny na pivo (čepovali různé značky včetně Starobrna ). Po návratu to tam je furt smrdělo jak v továrně na jedy, ale po zemi bylo rozseto nespočet švábích mrtvolek – počítám že to zopakujem eště párkrát a budem „čistí“. Toš to jsou naše první dojmy a pokude nás švábi nesežerou, bude i pokračování. (o jazykovém testu z Bulharštiny :D, našich spolužácích, bulharkách atd :)

zapsal: Martin :)